Moderní dům je vzduchotěsný — a to je dobře, dokud se nezapomene větrat. Rekuperace vyměňuje vzduch nepřetržitě a teplo z odcházejícího vzduchu předá tomu čerstvému, takže větráte, aniž byste topili oknem ven.
Princip rekuperace — teploty jsou ilustrační
Běžná domácnost vyprodukuje za den několik litrů vodní páry — z vaření, sprchování, sušení i z dýchání. V těsném domě nemá kudy odejít a sráží se na nejchladnějších místech.
V zavřené ložnici stoupá přes noc oxid uhličitý natolik, že ráno cítíte těžkou hlavu. Otevřené okno to vyřeší — a zároveň za pár minut vyžene teplo, které jste celý den platili.
Právě proto má rekuperace výměník: použitý vzduch při odchodu předá své teplo tomu čerstvému. Větráte nepřetržitě, ale netopíte ven.
Malé jednotky přímo v obvodové stěně jednotlivých místností. Každá větrá sama, střídavě nasává a odvádí vzduch přes teplosměnné jádro.
Hodí se, když rekonstruujete, nemáte kudy vést potrubí, nebo chcete začít v ložnici a dětském pokoji.
Více o lokální rekuperaci →Jedna jednotka v technické místnosti a rozvody po domě: čerstvý vzduch jde do obývacího pokoje a ložnic, použitý se odsává z koupelny, WC a kuchyně.
Hodí se, když stavíte nebo děláte velkou rekonstrukci a můžete ještě umístit potrubí do podhledu či podlahy.
Více o centrální rekuperaci →Vlhkost a pachy z koupelny, WC a kuchyně — přímo u zdroje.
Oba proudy procházejí kolem sebe oddělené tenkou stěnou. Teplo projde, vzduch se nesmísí.
Předehřátý vzduch proudí do obývacího pokoje a ložnic — bez průvanu.
Nemusíte na nic myslet. Výkon lze ztlumit na noc a zvýšit, když máte hosty.
Řekněte nám, zda stavíte, nebo rekonstruujete — podle toho víme, která cesta se vám hodí.